Ahoj Lukáši, představ se trošku domácím fanouškům, kteří Tě neznají.

Zdravím všechny čtenáře a fanoušky ústeckého florbalu. Jak jste si již mohli přečíst nebo vidět na Instagramu, jmenuji se Lukáš Vlček a do Ústí jsem přestoupil z Děčína, kde jsem také s florbalem začínal. Je mi 20 let a studoval jsem v Děčíně obchodní akademii. Studiu se již nevěnuji, a tudíž pracuji. Mimo florbalu mi nevadí snad žádný sport. Jinak se rád koukám na seriály nebo filmy a občas si zahraji i nějakou hru na počítači. Fanoušci mě budou moci vídat s číslem 44 na zádech.

Loni jsi nastupoval za DDM Děčín v divizi, kde jsi mimo jiné hrál proti rezervnímu týmu našich mužů, jaké to byly zápasy?

Zápasy proti rezervnímu mužstvu Florbalu Ústí byly vždy nahoru, dolů, a díky tomu padala spousta branek. Velmi často byly tyto zápasy vyhrocené a týmy si nedaly nic zadarmo.

Jak se zrodil Tvůj přestup do Ústí?

Celý přestup začal vlastně celkem nečekaně. Před začátkem letní přípravy mi volal Vláďa Trčka, který mě trénoval již v Děčíně, jestli si nechci zkusit přípravu za Ústí, a pokud se mi bude dařit, tak i 1. ligu.

Sledoval jsi Florbal Ústí v loňské sezoně? Znáš někoho z kabiny nebo je to pro Tebe úplně nové prostředí?

Pár zápasů jsem měl možnost vidět naživo, jinak jsem průběh Ústí v 1. lize sledoval pomocí on-line zápisu. Z kabiny znám především bývalé spoluhráče z Děčína, ale i většinu ústeckých odchovanců, jelikož jsme v mládežnických kategoriích proti sobě velmi často hráli.

Jaké máš osobně ambice pro tuto sezónu?

Zvyknout si na rychlejší tempo v lize a získat si místo v týmu, které si také udržet.

Otázky od fanoušků z Instagramu:

_havriljak: Jak jsi se vůbec dostal k florbalu?

Opět musím zmínit Trčouna, který učil na stejné základce, na kterou jsem chodil. Stejně jako další kluky, kteří si prošli nebo jsou stále součástí Ústí, nás k florbalu přivedl formou školních turnajů a následným zapracováním do děčínského oddílu.

twl_rubin._: Jak to, že jsi přestoupil do Ústí?

Chtěl jsem zkusit něco nového a zahrát si ve vyšší lize s ambicemi nahlédnout do toužené extraligy.

Autor: Jiří Horák