V pražském Chodově jsi na střídavé starty, díky tomu jsi nastoupila i do zápasů 1. ligy žen v dresu Ústí. Co chybělo k postupu přes favorizovanou Plzeň? 

Pro mě je to těžké soudit, jelikož jsem proti Plzni v sérii nenastoupila a mrzí mě, že jsem holkám nemohla pomoci víc. Klíčové z mého pohledu bylo však nedělní utkání na Slunetě, kde byla škoda, že holky prohrály těsně na nájezdy.  

V čem vidíš největší rozdíl mezi extraligou a 1. ligou žen?   

Hlavně rychlost, poté asi individuální kvalita a šikovnost hráček působící v extralize.

Máte za sebou parádní sérii, kdy jste postoupily až v 7. rozhodujícím zápase. Jak náročná byla ta série? Bylo to náročnější na fyzičku nebo psychiku? 

No, byla to slušná dávka nervů. Náročná byla hlavně psychicky ze začátku, kdy jsme ji musely otočit. Každý zápas byl vyloženě boj, sledovanost a atmosféra byla ke konci série chvályhodná na ženský florbal, obzvláště na posledním zápase. Takže jsem si to náramně užívala, mělo to opravdu všechno, naštěstí i ten postup. 

Byla jsi překvapená, že soupeřem ve finále bude Ostrava a nikoliv Vítkovice? 

Asi byla, podle mě nebylo moc takových, kteří by věřili, že Ostrava přejede Vítkovice 4:0. Ale jsem ráda, že konečně ve velkém finále proti nám bude stát někdo jiný než Vítkovice. A to né protože bych si myslela, že s Ostravou máme větší šanci, ale ta změna je příjemná. Prohraných finále s Vítkovicemi v prodloužení už bylo v historii dost.

 Jak se těšíš do zaplněné O2 arény? Určitě za tebou přijede celá rodina, kamarádi a přítel?

Těším se moc! Vždycky jsem o tom snila. A když si řeknu, že mě to čeká už tuhle sobotu, fíha. Ano, dorazí jak rodina, kamarádi, tak i přítel. Co bych tu ale ráda zmínila je fanklub z mého rodného ústeckého týmu, který do O2 dorazí. Holky mě již přijely podpořit do Chomutova na finále poháru a vytvořily společně s rodinou obrovský kotel. Já jsem jim ze srdce vděčná, že i přestože mě vídají zřídka, tak mi stále posílají obrovskou podporu a fandí mi. Stejně tak i moji rodiče. Takže doufám, že O2 aréna nebude dárkem jen pro mě, ale i pro ně. 

Díky za rozhovor a držíme palce! 

 
Autor: Jiří Horák